Dan Stone, Greg Smith: Tajemství evangelia aneb Co vám mohlo uniknout, Postilla, 247 stran 

Mít odpuštěné hříchy je úžasné. Strávit věčnost s Bohem je skvělé. Ale kde je pro tuto chvíli onen hojný život, který Ježíš zaslíbil? Proč je křesťanský život takový zápas? Protože odpuštění představuje jen část evangelia! 

Tajemství evangelia nespočívá v tom, že se snažíme být z vlastních sil „dobrými“ křesťany, ale v tom, že Kristus, který je v nás, žije naším prostřednictvím, zatímco v Něm odpočíváme. 

Recenze ke knize Tajemství evangelia - úryvek: 

Dlouho v mém pomyslném osobním žebříčku u nás prodávaných křesťanských knížek vévodila poměrně útlá kniha od Davida Wilkersona Svoboda a vítězství v Nové smlouvě. Kniha, ve které autor přináší poselství, že největším zaslíbením Nového zákona je osoba Ducha svatého. Nyní se objevuje na našem knižním trhu další, dle mého soudu dobrá kniha s novozákonní tematikou – Tajemství evangelia od Dana Stona, Grega Smithe. Na rozdíl od prvně jmenovaného titulu se jedná o silnou knihu a na rozdíl od Davida Wilkersona jsou její autoři u nás poměrně méně známí.

Kniha v úvodu seznamuje čtenáře s dvěma aspekty kříže – krví a tělem. Navenek se tyto pravdy zdají známé, ale autoři staví do světla praktickou stránku těchto aspektů. Jedná se o kvalitní, praktickou teologii, zejména některé části novozákonních textů jsou velmi dobře vyloženy (části listů Římanům, Galatským a další). Stejné je to v další části knihy, která je jakousi antropologií – nám známou naukou o fungování člověka v duchu, duši a těle, ale znovu s praktickými důsledky pro naše každodenní chození s Pánem. Kniha jakoby navazuje (a alespoň někteří čtenáři si jistě vzpomenou) na již „záprašené“ tituly od Wolfharda Margiese Přemožen Boží dobrotou a Milost nebo na sérii vyučování na toto téma na kazetách od téhož autora. 

Je těžké vybrat nějaký klíčový výrok či nosnou myšlenku, byla by jich celá řada. Působí skutečně jako živá voda, pokud opouštíme oblast sváru, bojů, proměn – oblast duše a těla, oblast ve které se proměňujme, stáváme a zaměříme se – ve víře vstoupíme, do svatyně, do našeho ducha, kde již jsme. Nepřidáváme k evangeliu svůj výkon a křečovité snahy, ale uvolňujeme skrze víru Krista, který je v nás. Právě ono „jsme“ je pak klíčové v našem každodenním životě s Bohem. Skrze ono „jsme“ vstupujeme do Božího odpočinutí a do způsobu života, který pro nás Bůh zamýšlí. 

V další části nás potom autoři vedou do celé řady praktických záležitostí křesťanského života – jak slyšet Boha, otázka pokušení... Dokonce hovoří i o „daru trápení“, i o tom, že naše víra je vyjádřená za naším ale. (Pokud říkám: „Bůh je úžasný, ale já mám tolik a tolik problémů“, není to nejlepší vyznání naší víry. Lepší je: „Valí se na mě řada věcí, docela selhávám, ale mám velkého, dobrého a mocného Boha!“)

Dan Stone odkrývá i některé své osobní zkušenosti – úmrtí své manželky Barbary na rakovinu i to, že on sám měl zhoubné nádory na játrech, ale slyšel Boží hlas: „Na příští tomografii budeš čistý“ – a skutečně byl. Trochu úsměvnou perličkou je pak jeho podání o tom, že když si chce oddělit čas pro čtení Písma a modlitbu, nejprve vyluští své oblíbené křížovky, aby ho již nic nerozptylovalo (aniž by z toho trpěl pocitem viny, že svůj oddělený čas pro Pána začal luštěním křížovky).

Knihu mohu doporučit všem, kteří touží po větší Boží plnosti, cítí, že v jejich životě a službě je ještě mnoho „z těla“. Zejména pak křesťanům, kteří již nějaký čas chodí s Pánem a křesťanským vedoucím. 

– Miloslav Krátký, Oáza Teplice 

Z časopisu Život víry 2007/1, str. 25 (www.zivotviry.cz)