Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. (Jan 14,18) / Bůh nikdy nechtěl, abychom žili jako sirotci bez Otce nebo bez domova. Ještě před vznikem světa měl v plánu založit rodinu. Proto stvořil syna, Adama, a opatřil mu dokonalý domov s přáním, aby vládl v autoritě, kterou ho Bůh jako jeho Otec obdařil. Poté se však objevil nepřítel a začal zabíjet, krást a ničit všechno, co Otec stvořil. Bůh nás však prostřednictvím svého syna Ježíše obnovil. Přesto mnozí z nás dosud žijí jako sirotci, kteří se snaží dosáhnout svým úsilím dědictví a právo pobývat v Otcově domě. Ducha sirotka není možné vyhnat; lze ho pouze nahradit láskou, protože dokonalá láska zahání veškerý strach.

​

Všechno, co patří Otci, je naše! Celé stvoření toužebně vyhlíží zjevení Božích synů a dcer. Je načase začít být plně těmi, jimiž jsme byli stvořeni, aby se se mohlo celé stvoření vrátit do Otcova domu.